Ani bez přátel nejste sami, jedná se o rostoucí trend. Můžete to ale změnit
Postupně zjišťujeme, jak hluboce nás proměnila pandemie, která před pěti lety zastavila svět. Nejen na osobní, ale i celospolečenské úrovni. Například trávíme více času v online prostoru, stále častěji posloucháme podcasty a také se více sociálně izolujeme. Lidé se nyní cítí osamělejší než před rokem 2020, možná mezi ně patříte také. Zkuste ve třech krocích zhodnotit, jak svou osamělost vnímáte, možná zjistíte, že to není tak zlé.
Jistě víte, že pocity osamělosti si nespojujeme právě s pozitivními atributy. Sociální izolace podle různých studií neprospívá našim mozkům, zhoršuje kognitivní funkce a až o 50 % zvyšuje riziko demence. Přestože nám škodí podobně jako třeba deprese nebo úzkosti, osamělost se běžně nediagnostikuje. Odhaduje se, že sociální izolace může zkrátit život až o 15 let, a proto bychom měli o osamělosti mluvit – čím dřív, tím líp. To se lehce řekne, ale hůře se to udělá, a tak můžete začít tím, že si sami přiznáte, jak na tom vlastně jste.
Kanadská studie, která proběhla v roce 2024, se věnovala hloubkovým rozhovorům s 21 lidmi od 18 do 75 let, kteří cítili, že mají málo nebo žádné přátele. Někteří popisovali život bez přátelství jako hluboce bolestivý, ale naopak třeba 72letý důchodce Mike řekl, že si je sám svým nejlepším přítelem: „Mám spoustu koníčků. Netrávím moc času přemýšlením o osamělosti.“
Analýza rozhovorů tak předestřela zajímavý postřeh – absence přátelství a to, jak ji vnímáme, není čistě soukromá, ale sociální záležitost. Naše pocity osamělosti jsou formovány kulturním prostředím, ve které žijeme. Například v Severní Americe si lidé cení nezávislosti, ale i přátelství. Proto jsou například kariérně úspěšní lidé (na často osamělých vrcholech) oslavováni, ale samota jako taková stigmatizována.
Mužská a ženská samota
Kultura samozřejmě formuje i to, jak se díváme a následně tedy prožíváme osamělost mezi pohlavími. „Protože jsem muž, tak mě to tolik netrápí,“ řekl jeden z respondentů. Muži se mohou vyhýbat tomu, aby přiznali, že se cítí osamělí, protože by to mohlo například ohrozit představy o tom, že mají být emocionálně neporazitelní. Přesto se v posledních letech hovoří hlavně o epidemii mužské osamělosti a muži mají tendenci se (hlavně po rozvodu) více izolovat. Roli v tom hraje částečně i fakt, že v manželství domlouvají sociální události či návštěvy převážně právě ženy.
Ty mohou naopak zažívat pocity osamělosti, přestože mají vytvořenou hustší síť sociálních kontaktů. Nesou totiž větší díl emocionální zátěže spojené s péčí, který je může izolovat. S přibývajícím věkem také cítí stigma – jedna účastnice studie to pojmenovala tak, že lidé se zejména na starší ženy bez přátel „dívají svrchu“.
Když lidé neprožívají ani nerozpoznávají samotu u jiných stejným způsobem, nebylo by možné se na samotu začít dívat úplně jinak? Kanadská studie přinejmenším ukazuje, že na absenci přátelství by stálo alespoň zkusit nahlédnout pod novým úhlem.
Cítíte se sami?
Pokud vám vaše osamělost nevyhovuje, najděte si chvíli, kdy si dovolíte o těchto pocitech svobodně přemýšlet. Často se nepříjemným myšlenkám vyhýbáme, ale pokud tušíte, že vám samota nedělá dobře, není ani dobré odkládat moment, kdy v sobě téma otevřete. Začít můžete právě těmito kroky.
1. Odolejte představám
Můžeme propadnout představě, že čím více mají lidé přátel, tím jsou spokojenější nebo oblíbenější. Nebo věřit, že snadněji dosáhnou úspěchu díky svým kontaktům. Ale to je společenský scénář, nikoli pravda. To, že je někdo obklopen lidmi, nezaručuje hloubku takových vztahů. Samota může být naopak dobrým momentem pro zastavení a ujasnění si toho, po čem opravdu toužíme, ne, co si myslíme, že bychom měli chtít. Odolejte představám, které nejsou vaše.
Nedostatek přátelství nemusí být minus, ale nástroj pro budování vnitřní síly. Zeptejte se sami sebe, zda jste spokojeni s tím, jak utváříte svůj život. Možná jste zažili v přátelství zklamání, anebo se momentálně soustředíte na péči o sebe či kariéru. Nedostatek přátelství nemusí být trvalý a může sloužit svému účelu.
Pokud si myšlenky rádi třídíte na papíru, napište si hodnoty, kterými si definujete přátelství a co je pro vás ve vztazích důležité. Nedostatek přátelství neznamená vždy osamělost, možná si jen budujete vztahy podle svých vlastních podmínek a svým vlastním tempem.
2. Oddělte svůj pocit od očekávání
Stejně jako si představujeme společensky aktivní lidi jako ty úspěšné, samotáře můžeme posuzovat jako podivíny nebo chudáky. Ale člověk bez přátel nemusí být nespokojený. Jen může vyznávat jiné hodnoty, než například vídáme v populárních televizních seriálech.
Můžete se tedy sami sebe zeptat, jestli vás nedostatek přátel opravdu trápí, nebo vaše pocity pramení z obecných společenských narativů o tom, jak by měl váš život vypadat. Přemýšlejte, co vás opravdu naplňuje nebo do čeho nejraději investujete čas a energii. Co si vlastně „místo přátel“ zvolíte? Možná si vaše odpověď zaslouží větší uznání, než jí přikládáte. Nebo vás naopak může motivovat ke změně kurzu, pokud se se svou volbou zas tak hluboce neztotožňujete.
3. Pojmenujte si moderní odloučení
Moderní svět může navazování a udržování kontaktů komplikovat – máte třeba nepravidelný pracovní rozvrh, po práci už se vám opravdu nechce sedět u mobilu a vypisovat se s kamarádkou, a ve vyprahlém městě vlastně ani nemáte kde si příjemně posedět. Zkuste uvažovat o tom, jaké systémové faktory vám ztěžují navazování kontaktů? Možná přijdete i na alternativu, která by vám vyhovovala. Sejít se osobně, nebo online?
Při této revizi můžete narazit i na ty překážky, které jsou na rozdíl od těch moderních a společenkých spíše vaším zvykem. Ale stejně jako při oddělení očekávání od vlastních tužeb lépe rozlišíte, zda vás tyto zvyky opravdu naplňují, nebo byste raději energii investovali jinam. Sedět o víkendu u Netflixu a „chillovat“ vyžaduje mnohem menší úsilí, než někam vyrazit. Na druhou stranu, pro zarytého filmového fanouška mohou tyto momenty představovat vrchol týdne. Co si takhle ke společnému sledování pozvat někoho, koho už jste dlouho neviděli?
